Showing posts with label Czech Republic. Show all posts
Showing posts with label Czech Republic. Show all posts

Friday, November 1, 2013

Louise Brooks Film Series in Prague, Czech Republic

The films of Louise Brooks will be the subject of a series at the Kino Ponrepo starting November 14, the actress' birthday!

For those not familiar, the Ponrepo is the cinema of the National Film Archive in Prague, Czech Republic. The November 14th event marks the first of five screenings of five different Brooks films shown over the course of a month.

The Louise Brooks series follows a similar month long tribute to Clara Bow at the Kino Ponrepo. The Louise Brooks series was organized by the George Eastman House. 

The five films to be shown are Pandora's Box / Pandořina skříňka (screened on November 14th), Diary of a Lost Girl / Deník ztracené (screened on November 21st), A Girl in Every Port / Všude jiné děvče (screened on November 26th), Beggars of Life / Žebráci života (screened on December 3rd), and The Canary Murder Case / Případ zavražděného kanárka (screened on December 10th).

From the Kino Ponrepo website, here is the descriptive notes in Czech. The website also has an English language interface.

Louise Brooksová
14.11.2013 | 10.12.2013
Po říjnové Claře Bow představujeme další hvězdu přelomu němé a zvukové éry

Louise Brooksová – ve své době jedna z řady efemérních krásek stříbrného plátna, dnes kinematografická ikona nejvyšší autority. Bytostí byla jedinečnou, spontánní, provokativní a zcela bez pudu (společenské) sebezáchovy. Důsledky opakovaného vzdoru vůči studiu Paramount ji učinily páriou Hollywoodu.

Natočila pouhých šestnáct němých a sedm zvukových filmů, většina z nich na jakoukoli výjimečnost aspirovat nemohla. A k tomu navíc podstatná část z těch předzvukových titulů zůstává mimo dosah objektivního zhodnocení, protože stále přetrvává v kategorii ztracených. Nicméně Brooksová inspirativně zasáhla do mnoha dalších uměleckých děl, a to nejen coby typ moderní ženy obdařené nadčasovou krásou. Popkultura od amerických komiksů přes filmy Godarda, Caraxe či Tarantina až po repertoár novovlnných kapel OMD a  Siouxsie and the Banches je plná odkazů na její filmové postavy, soukromý život či neotřelou vizáž.

Za tento významový přesah až k současnosti vděčí Brooksová, pro niž rok 1938 znamenal naprostý konec dohasínající filmové kariéry, zejména dvěma hrdinkám z filmů vedených režií George W. Pabsta a vlastně také pařížské retrospektivě z počátku 50. let minulého století. Jak s Lulu z Pandořiny skřínky, tak s Tymian z Deníku ztracené bytostně splynula v živoucí postavy symbolických rozměrů stvořené z autorské fikce, režisérské jasnozřivosti a především vlastní osobnostní autenticity. Tvůrčí vklad Brooksové byl ovšem ryze intuitivní, vědomé pouto s těmito postavami ji přinesla teprve až sebereflexe pozdního věku zanesená do autobiografické knihy Lulu v Hollywoodu.

Retrospektivu pořádáme ve spolupráci s George Eastman House – významnou americkou archivní institucí, která od 50. let soustavně pečuje o hereččin odkaz.

Filmy:
Deník ztracené, Pandořina skříňka , Případ zavražděného kanárka , Všude jiné děvče , Žebráci života

Tuesday, July 30, 2013

Report From the Czech Republic: Film a živá hudba: Deník ztracené vs Vložte kočku

Film a živá hudba: Deník ztracené vs Vložte kočku

KEŠA | ČLÁNKY / REPORTY | 29.07.2013


Třetí den začala na Letní filmové škole v cyklu němých filmů retrospektiva německého režiséra Georga Wilhelma Pabsta, rodáka z Roudnice nad Labem. Jeho filmy uvidíme v této sekci až do konce festivalu. Jako první byl uveden snímek Deník ztracené z roku 1929 s hudebním doprovodem kapely Vložte kočku.
Znám jen málo českých kapel, které mají na koncertech tak odlišný projev oproti studiovým nahrávkám. Dokonce jsou i takoví, co jejich desky neposlouchají, i když tvrdí, že je to jejich oblíbená kapela, naživo. Mám rád obě roviny – po dnešku ale i tu „filmovou“.
Vložte kočku se na 107minutový set připravili perfektně. Začali po krátkém „mlčení“ přísně, odklepnutím bubenických paliček, a pak už nenechali diváky téměř vydechnout. K jednotlivým scénám vložili svůj zvuk známý z koncertů. Místo zpěvu si vybrali dvě vedlejší postavy filmu, slizkého lékárníka, kterému klávesák vkládal do úst mumlání dementa, a zápornou postavu ženy, kterou houslista uváděl v jednotlivých scénách ostrými afektovanými výkřiky do mikrofonu svého nástroje. Tím skvěle uvedli charakter postav, které už dál nepotřebovaly ani filmové titulky.
I když byl ve Slováckém divadle abnormální hic, několikrát mi během koncertu vyvstala husí kůže, některé scény byly tak dokonalé! V momentě, kdy hlavní hrdinka pyká v nápravném křesťanské zařízení a je spolu s ostatními týrána plešounem a řádovou sestrou v krutém rytmu úderů na gong, kočky jsou tam, s transformovaným songem DD z desky Táta. Když zákazník v nevěstinci obskurně tančí s hlavní hrdinkou, kočky jsou tam, v disko rytmu. Scény, kdy zasáhne do děje hrabě, jsou free jazz, skutečný a od koček. Tango v nevěstinci? Je tango od koček. K ukládání rakve do jámy hraje varhanní pohřebácká. A ten abnormální hic, v koupačce na pláži u moře, hraje abnormální hic, prostě Ivan Mládek, od koček. Závěrečná scéna je doprovázena přednahraným a modulovaným čtením všech titulků k filmu od začátku až do konce. Včetně konce.
K celé projekci si kapela nechala puštěný i originální „zvuk“ filmu, vrnění promítačky. Ten využili hlavně v momentech menších pauz, kdy záběry zůstaly bez jejich hudby. Tyto momenty působily naprosto přirozeně, i když na plátně probíhala akce. Vložte kočku museli zkoušet k tomuto filmu neuvěřitelné kvantum hodin, protože kdo si dovolí takové kousky s ledovým klidem, ten ví, co dělá. A o tom na sále, soudě dle závěrečného aplausu, nikdo nepochyboval.
Powered By Blogger